Dnes bych rád podrobně představil otázku takzvaného viru. Je úplně jedno, o jakém viru se bude mluvit. V současné době se diskutuje o tom, zda existuje nebezpečný virus, zda je nebo není koronavirus nebezpečný, že existuje již dlouho a že na něm není nic nebezpečného. To vše je fraška. Proč? Protože do dnešního dne se školní medicíně nepodařilo předložit vědecké důkazy, které by potvrdily existenci jakéhokoli viru chápaného jako "jed", jako faktor vyvolávající nemoc, tedy jako patogen.

Pokus o objasnění nesmyslnosti potvrzení, že existuje virus, který způsobuje nemoc, nebude úspěšný. Nebude úspěšný bez seznámení se s Germanische Heilkunde, která je nejvíce ověřená na vlastní kůži. Pouze tato znalost rozumně ukazuje nesmyslnost tohoto konceptu existujícího v medicíně.

V tomto systému doktora Hammera, nazvaném Germanische Heilkunde, neexistuje pojem zla a dobra, neexistuje představa, že zlo je silnější než dobro, že "nemoc", jakožto něco "zlého", je silnější než něco "zdravého". Tyto výrazy, dobro a zlo, nemají v přírodních učeních takový význam, pokud jde o smysl života.

Pojmy "dobro" a "zlo" přišly s židovsko-křesťanským náboženstvím.

"Germanische Heilkunde pro medicínu znovu objevila, že náboženská medicína se svými pojmy "benigníL a "maligní" byla absurdní, že věřila souvislostem podobným jako fata morgána. Medicína je jednoduše biologie, nic špatného a nic dobrého, zkrátka smysluplná..."

Systém, nebo soubor pravidel německé Heilkunde, nám dává logické vysvětlení, odkud se berou takzvané nemoci, a nenechává starému konceptu ani nanometr volného místa.

Tím převrací naruby předpoklady dnešní medicíny, které se mezitím přeměnily v dogmata.

"Koncepce moderní léčby je založená na dogmatu, že buňkam jterá se transformovala v rakocinovou buňku, nepodléhá žádným regulačním mechanismům, chová se autonomně, a protože nemůže být přeměněna zpět v normální buňku, je třeba ji z těla eliminovat." ~ Onkologie, učebnice pro lékaře a studenty medicíny, nakladatelství PZWL 2008, strana 58.

Ale i samotná virologie ve svých publikacích, které představují existenci viru jako patogenu, si protiřečí svým vlastním předpokladům, a to právě proto, že nemá důkazy. Důkazy ji vůbec nezajímají.

Prostě vychází z předpokladu, že patogenní viry existují. Na rozdíl od předpokladů školní medicíny v německém systému Heilkunde lze každý krok ověřit, odhalit a předpovědět. A to jsou tři základní kritéria vědeckého poznání:

• Ověřitelnost
• opakovatelnost
• reprodukovatelnost
• předvídatelnost

Pokud tyto tři základní kritéria nejsou splněna, nelze hovořit o vědeckém poznání. Školní medicína se opírá o staré, neaktuální pseudovědecké modely.

Školní medicína věří ve vědecky neprokázané teorie: v tzv. infekční teorii, v tzv. teorii buněčných patogenů a v existenci rovněž vědecky neověřeného tzv. imunitního systému.

A současně samu sebe považuje za přírodní vědu. Veškerý pokrok v medicíně se týká pouze technologie, které používá. A ta má k dispozici obrovský arzenál technických inovací.

Pokrok v technice byl možný, protože technika se opírá o ověřenou, prověřenou vědeckou metodiku poznání, jako je chemie nebo fyzika. V medicíně však dodnes neexistuje jediná vědecká odpověď na základní lékařskou otázku, a to odkud se berou projevy, které nazýváme nemocí. Diagnóza ve školní medicíně se opírá pouze o viditelné symptomy, které jsou potom volně interpretovány. Pro toto neuvádí žádné vědecké důkazy

A aby se to všechno nerozsypalo, musí sáhnout k hypotézám, konsenzům a dogmatům. Jedním z takových předpokladů medicíny je existence takzvaného viru, který údajně způsobuje nemoc.

V odborných publikacích, tzv. virologii, sice najdeme název "virus", ale žádná z těchto publikací neukazuje strukturu takového lidského viru, ani v krvi, ani v jiných tělních tekutinách, nebo v případě například neštovic na těle. To, co bylo pozorováno, bylo jen na umírajících buňkách.

Na rozdíl od bakteriofágů - ty byly bez vědeckých podkladů označeny za bakteriální viry, které lze snadno izolovat ze sebraného materiálu a biochemicky zkoumat, což je možné od roku 1940.

Takzvané viry, které údajně způsobují nemoci u lidí, zvířat a rostlin, se nepodařilo izolovat. Pokus o izolaci předpokládaného lidského viru nebyl nikdy ani proveden, jelikož neexistují medicínské protokoly, podle nichž by se mělo postupovat. Pouze bakteriologie má takové protokoly k dispozici.

Co jsou tedy tyto bakteriofágy, které se ve školní medicíně nazývají viry? Když bakterie "normálně" umírají, což je přirozený proces, jelikož všechno, co žije, jednou zemře - tak takové odumírání bakterií probíhá pomalu, protože jsou vystaveny nepříznivým životním podmínkám, např. přílišnému teplu, nebo naopak zimě, záření,... potom tvoří tzv. spóry, které mohou přežít staletí. A když se podmínky opět zlepší, z těchto sporů se objeví nové bakterie.

Pokud však bakterie nemají čas na vytvoření spor, tedy proces umírání je velmi rychlý, redukují se na minimální části, tedy "pouze" na nukleové kyseliny, které se v medicíně nazývají genetický materiál.

Nukleové kyseliny jsou biopolymety, které jsou tvořeny nukleotidy. V přírodě existují dva druhy nukleových kyselin - DNA a RNA. Přírodní polymery (biopolymery) - polymery, které jsou ze 100% tvořené žijícími organismy, včetně celulózy, proteinů, nukleových kyselin.

Tyto nukleové kysleiny jsou obalené bílkovinnou vrstvou, stavebním materiálem nezbytného pro život. A všechny tyto částice jsou stejné.

Bakterie tedy neumírají úplně, ale zanechávají nukleové kyseliny jakožto energetické zdroje. Primární funkce nukleových kyselin je tvorba energie. Tato energie je využívána jinými bakteriemi v okolí.

Takzvané umírání bakterií je tedy také cosi účelného, smysluplný proces. Tyto malé částice jsou v medicíně považovány za příčinu smrti bakterií. Proto se jim říká bakteriofágy: "požírači" bakterií ("viry"), což je ale chybné označení. Jsou pouze přítomny v tomto procesu, ale nejsou příčinou tohoto procesu smrti. Tento model chování bakterií byl přenesen na údajné lidské viry, které se údajně nacházejí v lidských buňkách.

John Franklin Enders (1897 - 1985) byl první, který to udělal. Ovšem nezohlednil jednu věc: lidské buňky jsou organizované komplexnějším způsobem než bakterie.

A je jedno, zda se nacházejí v živém organismu (in vivo) nebo v zkumavce. Enders převzal model z bakteriologie, aniž by vzal v úvahu tuto skutečnost, tzn. ve svých experimentech na zvířecích buňkách použil model z bakteriologie, ale žádný virus neizoloval.

Místo toho, aby ukázal skutečný izolovaný virus, tvrdil, že buňky odumřely proto, že tam k nim byl přidaný materiál z výtěru od tzv. nemocného, tedy od člověka, který měl symptomy "nemoci".

Své experimenty prováděl ve zkumavce. V případě například "spalniček" vzal vzorek sliny od člověka, který byl označen jako "nemocný spalničkami", přesněji řečeno, od člověka, jehož symptomy byly označeny jako spalničky. A tento vzorek přidal k buňkám, které byly školní medicínou definované jako tzv. zdravé. A buňky začaly umírat. Ale umřela by tak jako tak, bez ohledu na to, zda jim něco přidali nebo ne.

Jak tento postup vypadal? Podle modelu bakteriofágů Enders zbavil buňky jejich životních podmínek, přidal k nim koktejl antibiotik obsahující streptomycin. Tento streptomycin sám o sobě zabíjí buňky, což je známo teprve od roku 1973. V roce 1954, kdy prováděl experimenty, to známé nebylo.

A k těmto takto připraveným buňkám přidal vzorek sliny "nemocného", přesněji řečeno, vzorek od člověka, který měl příznaky klasifikované jako nemoc. Buňky v tomto případě velmi rychle odumřela. Ale Enders neprovedl žádné kontrolní testy.

Kdyby provedl kontrolní testy, tj. buňky,m které podrobil takovému zacházení by srovnal s těmi, které takovému zacházení nebyly vystaveny a počkal by nějaký čas, pozoroval by, že v obou skupinách buňky odumřely. Pouze buňky, pocházející ze skupiny, s takovýmto zacházením odumřely rychleji než tzv. zdravé buňky.

Pro Enderse bylo prosté umírání buněk dostatečným důkazem pro existenci viru. 

Jak začala historie "viru".

Historie "viru" začala u Pasteura (1822-1895). Byl to on, kdo měl nápad, že musí existovat původce nemoci, patogen, který je tisíckrát menší než bakterie a který nění vidět v optickém mikroskopu.

Tento takzvaný patogen pojmenoval jed (latinsky virus). Jeho předpoklad se neopíral o žádný vědecký důkaz. Byla to čistá domněnka.

V 19. století dostatek experimentů dokázalo, že bakterie nemohou způsobovat žádná onemocnění. Chemik Pasteur o tom také věděl... Pasteur pracoval pro francouzskou vládu. Od něj přišla myšlenka, že musí existovat mikroorganismus, který je menší než bakterie, a který produkuje v živém organismu jed. A to je to, co jej činí nemocným. Ve svém bádání používal techniku ultrafiltrace.

Jak tato ultrafiltrace vypadala? Pro své experimenty s mrtvolným jedem používal Pasteur velmi jemné filtry a tvrdil, že po filtraci zůstaly pouze tyto malé mnikroorganismy (1000x menší než bakterie). Tekutina s filtrovaným jedem z mrtvol byla injekčně vpravena do mozku psa, který byl přivázaný ke sloupu. Množství injikované tekutiny činilo 1/3 objemu mozku psa. Pes dostal záchvat, měl pěnu u tlamy, zoufale kňučel... a... zemřel ve strašném utrpení.... Tento experiment dodnes platí jako důkaz pro infekci vzteklinou.

Z Pasterových deníků jasně vyplynulo, že jím zveřejněné publikace, se od výsledků jeho laboratorního bádání liší ( = padělek). Ačkoli svým potomkům zakázal zveřejnit tyto deníky, jeho poslední poslední syn se jeho vůli nepodřídil a svět se dozvěděl, že se jedná o podvod. Díky knize profesora Geralda L. Geisona, která je založená na Pasteurových denících.

...Pasteurova biografie je vynikající výzkumná práce, která proniká do tajemství legendárnách vědeckých laboratorních experimentů. Profesor Geison se opírá o laboratorní deníky Pasteura. Záznamy v Pasteurových soukromých poznámkách obsahují zjevné rozpory vůči jeho zveřejněným výrokům... ~ Bild-Zeitung

Jak je virus definován ve školní medicíně?

Máme dvě definice. Stará definice z doby Pasteura zní takto:

"Viry (latinsky jedy) jsou malé infekční částice, které infikují všechny formy života a mimo hostitelskou buňkui se nemohou množit." To znamená, že tyto částice nejsou schopny se rozmnožovat mimo buňku, ale "infikují" všechny formy života. 

V mezičase medicína svou definici vylepšila a nyní o virech hovoří takto:

"Viry jsou velká a heterogenní skupina infekčních patogenů, jejichž struktura, až na malé vyjímky, může být pozorovatelná pouze v elektronovém mikroskopu. Viry nemají buněčnou strukturu, jakou pozorujeme u jiných skupin mikroorganismů a nemají metabolickou aktivitu nezávislou na hostitelské buňce, v níž se rozmnožují. Každý virus obsahuje nukleovou kyselinu a bílkoviny. Bílkoviny virů tvoří až 96 % viru".

Bílkoviny, proteiny v živém organismu. Jaká je jejich role? Bílkoviny (proteiny) jsou materiálem, který živé organismy potřebují k životu. Bílkoviny jsou základní živinou organismu a jsou nezbytné pro správné fungování organismu, protože proteiny se různými způsoby podílejí na všech procesech probíhajících v organismu.

Lidský organismus vytváří nezbytné bílkoviny, enzymy, krevní bílkoviny a mnoho dalších - z 20 různých aminokyselin z tzv. proteinogenních aminokyselin. Neproteinogenní aminokyseliny se nepoužívají k tvorbě bílkovin, ale plní mnoho dalších funkcí v organismu. Aminokyseliny se v různých částech organismu spojují a tvoří proteiny. Protein (bílkovina) tedy  vzniká z aminokyselin. Připomínám, že virus je definován jako bílkovina.

Jaké důkazy pro existence lidských virů může medicína předložit? ŽÁDNÉ!

Za prvé, je třeba vědět, že teprve s elektronovým mikroskopem bylo možné zobrazit neviditelné struktury, které nejsou viditelné pod optickým mikroskopem. Ale obrázky viditelné v elektronovém mikroskopu ukazují - z důvodu použité technologie - mrtvý materiál... neboť elektrony se pohybují ve vzduchoprázdném prostoru (ve vakuu).

V elektronovém mikroskopu jsou vidět různé malé (mrtvé) částečky (tedy statický obraz), jak uvnitř, tak vně buňky. Medicína interpretuje tyto normální součástky buněk, které jsou vidět v mrtvé matérii jako tzv. viry.

Ale není schopná virus izolovat. Ani není schopná prostřednictvím biochemických postupů, které by to umožnovaly, vyšetřit jejich strukturu, což je ve vědeckém bádání nezbytné!

Je třeba vědět, že obrazy z elektronového mikroskopu, které údajně dokazují existenci "virů", se NELIŠÍ od ostatních mikroskopických obrazů buněk s jejich "normální" strukturou.

Jakými postupy se tedy potvrzuje údajná eexistence virů? Od člvoěka, který je označen jako "nemocný", to zanmená od osoby, která vykazuje příznaky, se odebere vzorek na vyšetření, např. výtěr z dutiny ústní a provede se jeho zpracování metodou PCR, což znamená, že se znásobí nukleová kyselina, tzv. genetický materiál.

Duplikovaná DNA/RNA (nukleová kyselina)-materiál od člověka, který je medicínou nazývaný jako "nemocný", je porovnáván s DNA/RNA-materiálem, který byl odebrán osobě, která byla školní medicínou definovaná jako zdravá.

Rozdíl mezi těmito dvěma výsledky vyšetření je definován jako virus. Neboť se vychází z toho, že tzv. genetický materiál (nukleová kyselina) se u tzv. zdravého člověka nemění, že je statický.

Přeesto zde má medicína problém: V mezičase se ukázalo, že tzv. genetický materiál každího tzv. zdravého člověka se stále mění. Celá představa genetiky se rozpustila ve vzduchu.

V novinách "Die Zeit" z 12.6.2008 čteme: 

Genom byl považován za neměnný lidský vzorec. Dnes musí věda tuto představu opustit. Ve skutečnosti se náš genetický materiál nachází ve stavu stálé proměny. 
Před dvěma lety se sešlo 25 genetiků na Univerzitě v Kalifornii, aby vyřešili tuto zdánlivě jednoduchou otázku: Co je gen?
Pokus, přesně definovat tento pojem z oblasti medicíny se ovšem ukázal jako nanejvýš obtížný. Setkání expertů skončilo téměř katastrofou.
Citát: "Mnoho hodin jsme diskutovali, všichni na sebe navzájem křičeli..."
To, co vědci v lidském či zvířecím chromozomu (rostliny nevyjímaje) našli, boří dřívější vzorce myšlení v genetice. Především medicínský výzkum stojí před novými výzvami. Jelikož medicína věří, že tělo je určené geny, které se nemění, rozděluje tyto geny na dobré a špatné. Tato myšlenka byla dokonce vyznamenána Nobelovou cenou. Harald Zuhausen si tuto představu patentoval jakožto virus a očkovací látku proti rakovině děložního čípku, s mnoha smrtelnými oběťmi (to dodávám já). Tělo a duše (zdraví, vývoj, stárnutí) podléhají genetické interakci jejíž komplexita přesahuje všechny dosavadní představy. Genetici se musí rozloučit se svým obrazem stabilního genomu, v němž změna je patologickou vyjímkou.

...a právě toto se děje při PCR metodě. Tzv. "nemocné" buňky jsou srovnávané s tzv. "zdravými", přesněji řečeno, genetický materiál těchto buněk.

Jak jsem již zmínila, školní medicína se pokouší prokázat existenci tzv. "viru" (infekčního agens) podobným způsobem. Jak to dělá? Vezmou se dvě buněčné kultury, jedna je definovaná jako "zdravá", druhá jako "nemocná", protože tato druhá buněčná kultura údajně obsahuje původce nemoci, pochází od člověka, který má příznaky, tedy musí být "nemocný". Rozdíl mezi výsledky těchto komplexních testů uakzuje "něco" (údajný virus), co podle jejích názoru způsobuje onemocnění... Takto vypadá "vědecké" bádání, které by mělo "potvrzovat" existenci viru... Vědí laboranti vůbec, co hledají?

Také výsledky výzkumu ve vztahu k tzv. protilátkám, které jsou ve školní medicíně testovány podobným způsobem, se zakládají na podobně "nevyvratitelných" vědeckých důkazech. Je třeba dbát na to, že protilátky patří ke glykoproteinům - ...již toto označení samotné obsahuje informaci, s čím zde máme co do činění... - jejichž molekuly obsahují 82% až 92% bílkovin a 4% až 18% uhlohydrátů. Také zde tedy máme proteiny. 

Germanische Heilkunde a tzv. virus...

Na začátku své výzkumné práce si Dr. Hamer myslel, (protože se to tehdy učilo), že takzvané viry existují. Ale již od začátku v nich viděl pomocníky. V průběhu jeho dalších objevů, začal o jejich existenci pochybovat. Je tedy pochopitelné, že ve svých pozdějších publikacích, kde popisoval průběh vagotonie ektodermálních částí orgánů, používal pojem: "Viry, v případě, že existují".

V poslední fázi své výzkumné práce věděl s jistotou, že v SBSu (ve smysluplném speciálním biologickém programu přírody) ektodermálních částí orgánů v průběhu vagotonie (v pcl-fázi) organismus nepotřebuje žádné dodatečné pomocníky.

Logická systematika Germanische Heilkunde umožnuje tento smysluplný proces snadno pochopit. V procesu evoluce vytvořená ektodermální tkáň živých organismů patří k nejmladším tkáním a změny, které se v této tkáni vyskytnou, jsou téměř hned viditelné, a sice: po udeření DHSu (konflikního šoku) a projeví se v aktivní fázi SBSu ve formě úbytku tkáně (ulcerace = vředy). Tyto změny trvají až do konce aktivní fáze konfliktu. Po konfliktolýze (CL), tedy po ukončení aktivity konfliktu, začíná na ektodermální tkáni ihned proces resistuce, to znamená: vředy vzniklé v aktivní fázi tohoto SBSu jsou nyní vyplňovány novou ektodermálná tkání. V tomto procesu obnovy hrají bílkoviny zásadní roli. Potřeba bílkovin je v této fázi přirozeně vyšší, protože "díry" vzniklé v Ca-fázi musí být nyní vyplněny novou tkání.

Po skončení SBSu končí také restitutivní proces... Organismus se vrací zpět do normotonie... do stavu, který školní medicína označuje jako zdraví.

Tzv. infekční teorie, v níž školní medicína může jenom věřit (jelikož pro ni neexistují vědecké důkazy), zavazuje zdravotrníky u osoby s příznaky nějaké tzv. "nemoci" ... najít "původce nemoci" a proto intenzivně pátrají po těchto faktorech - musí je najít... neboť jinak by tato "infekční teorie" neplatila.

V entodermální a mesodermální tkáni nemá školní medicína žádný problém detekovat mikroby (mikroorganismy), neboť tyto tkáně v průběhu SBSu jejich pomoc potřebují. Školní medicína je ale chybně klasifikuje jako původce nemoci. 

Jejich samotná přítomnost je pro školní medicínu dostatečným důkazem, aby je nazvala původci nemoci. Její argumentace: Máme "nemocného", (to znamená osobu s příznaky) najdeme u něj mikroby, a tím dojdeme k závěru: mikroby způsobují tyto příznaky (tuto "nemoc"). Z pohledu medicíny je tím tzv. infekční teorie potvrzená.

V SBS-ech ektodermálních tkání ovšem žádné mikroby nenacházíme, protože tato tkáň jejich pomoc nepotřebuje. Ale ve školní medicíně platná tzv. "infekční teorie", ji navazuje, tako ZDE najít původce.

Tato komplikovaná vyšetření, která jsou prováděna u "nemocíL ektodermálních tkání, protože se zde žádní mikrobi nevyskytují, jsou zoufalým pokusem udržet při životě STARÝ KONSENZUS - "INFEKČNÍ TEORII".

Medicína při tom používá nejnovější technologické vymoženosti, které má k dispozici: mimo jiné elektronový mikroskop. Pod tímto mikroskopem vidí uvnitř i vně buňky drobné částečky, která pak volně interpretuje... jelikož je dosud nebyla schopná izolovat a biochemicky vyšetřit...

Jelikož to jsou bílkoviny, máme co do čiěnní se základním stavebním kamenem živého organismu. Není žádné překvapení, že se nachází v každém živém organismu, v každé buňce...

Proto říká Dr. Hamer, že to mohou být pouze bílkoviny, pokud by v průběhu této bagotonie byli potřeba pomocníci. Ve školní medicíně se mluví o "virech".